Bowenova technika "Bowen" není ani odvozená ani podobná jiné praktické technice. Obecně vzato působí na nervový systém na strukturální i energetické úrovni. Zlepšení stavu nebo jeho úplné vyrovnání nastává nejčastěji vlastní odpovědí autonomního nervového systému těla na Bowenovy pohyby provedené v určeném sledu a postupu.
Síla tlaku je přizpůsobena individuálně, tudíž není pravda, že Bowenova technika bolí. Může být pojata jako relaxační technika nebo v případě potřeby či požadavku je použitý tlak vyšší - obojí použité ve správný čas přispívá ke zvýšení její účinnosti.
Pro zájemce podrobně:
Bowenova technika patří mezi holistické, velmi šetrné, zcela neinvazivní a nediagnostické metody (tělo je zde vnímáno jako celek, bez izolace problematických partií). Můžeme ji popsat jako velmi jemnou a šetrnou manipulaci s měkkou tkání (svaly a šlachy). Skládá se z jednotlivých pohybů přes určené a přesně definované body lidského těla. Unikátní je právě tento základní Bowenův pohyb, kdy bowenista svými prsty nebo palci pohybuje kůží přes sval nebo šlachu, poté vyvine velmi jemný tlak (asi jako bezbolestný tlak na oční kouli) a po krátké čekací době a stále pod stejným tlakem sklouzne s kůží zpět. Mezi jednotlivými sériemi pohybů - tzv.procedurami - jsou krátké pauzy. Ty poskytují tělu čas ke "zpracovaní" informace a umožní maximální využití těchto pohybů. Tato technika se zabývá nejen kontrakcemi ve svalech, ale i ve svalové fascii, záleží na síle, kterou se pohyb provede.
Můžeme ji používat na malých dětech, lidech dříve narozených i na těhotných ženách...
Ze základního principu fungování Bowenovy techniky vyplývá, že se nesoustředíme na uvolňování kontrakcí v jednom konkrétním svalu, ale pracujeme s celými oblastmi těla (kvadranty), popřípadě pracujeme s celým tělem. Tento přístup vede k uvolnění na několika úrovních těla povrchových i vnitřních a k přímému nebo nepřímému ovlivnění vnitřních orgánů, takže dochází k celkovému zlepšení zdravotního stavu. Při tlakové masáži není nutný přímí kontakt s pokožkou. Provádí se i na oděném těle. Ukázka viz níže.
Svalová fascie představuje z hlediska fyziologie člověka zcela jedinečnou strukturu. Jedná se o spojitou tkáň, táhnoucí se od hlavy až ke špičkám prstů. Po cestě obepíná každý sval, orgán a svalové vlákno.
Na obrázku to jsou ta jemná vlákna mezi svalovými snopci.
Fascie se skládá ze dvou vrstev: vnější obsahuje tuk, vnitřní je tenká a pružná. Mezi oběma vrstvami se nacházejí žíly, tepny, lymfatické cévy, prsní žlázy a obličejové svaly.
Hluboká fascie obaluje stěnu celého těla, končetin a drží svaly u sebe a zároveň je odděluje a dělí je na jednotlivé funkční skupiny - umožňuje tak pohyb svalů. Má podpůrnou a stabilizační funkci. Fascie usnadňuje lymfatický a krevní oběh. Diferenciace hluboké fascie začíná přechodem obalu jednotlivých svalů ve fascii, která obaluje snopce svalových vláken, jež se dále diferencuje na tkáň pronikající dovnitř svalových vláken. Tento systém je plynule napojen na systém šlach, prostřednictvím nichž se svaly upínají na další struktury (kosti, vnitřní orgány).
Pokud kontrakce fascie dokážou produkovat dysfunkce dalších struktur (orgánů, kloubů, atd.), může uvolnění kontrakce fascie pomocí Bowenovy techniky vést k obnovení funkčnosti příslušné struktury. Uvolněním nejrůznějších omezení a kontrakcí v rámci myofasciální struktury například pomocí Bowenovy techniky dosahujeme zlepšení krevního oběhu, lymfatické drenáže či vodivosti nervových vzruchů. Kromě toho často dochází k vylepšení funkce vnitřních orgánů (somatoviscerální reflexní vazba). Myslí se tím stavy, kdy myofasciální kontrakce přímo způsobují viscerální symptomy (tachykardie, průjmy, zvracení, anginu pectoris, poruchy menstruace apod.).
