Anatomie a morfologie ucha

Ucho (auris) je anatomický orgán sluchového a rovnovážného ústrojí. Dělí se na:

1. zevní ucho (auris externa), složené z ušního boltce (podkladem je zprohýbaná chrupavčitá ploténka pokrytá bohatě prokrvenou kůží), zevního zvukovodu (ten má část kožní, chrupavčitou a kostěnou, v jeho kůži jsou na začátku četné chloupky - tragi a hojné mazové žlázy, produkující voskovitý ušní maz - cerumen) a bubínku (membrana tympani). V podkoží přechodu boltce do zvukovodu jsou drobné svaly, které u člověka zajišťují jen minimální pohyblivost ušního boltce;
2. střední ucho (auris media), dutinka v pyramidě spánkové kosti (cavitas tympanica), vystlaná sliznicí. Jejím hlavním obsahem jsou tři drobné sluchové kůstky (kladívko - malleus, kovadlinka - incus a třmínek - stapes), navzájem spojené jemnými klouby. Kladívko je pevně spojeno s bubínkem, takže se na něj přenášejí jeho pohyby způsobené akustickými vlnami přicházejícími ze zevního zvukovodu;
3. vnitřní ucho (auris interna) je tvořeno složitým systémem dutinek v pyramidě spánkové kosti a skládá se z hlemýždě (cochlea) a vestibulárního labyrintu (tři polokruhovité kanálky, navzájem na sebe kolmé a společná dutinka - vestibulum).

Vnější ucho se skládá z chrupavky, která vytváří originální tvar se specifickými rozměry. Chrupavka je pokryta kůží. Ucho se začíná vyvíjet hned krátce po početí a již 38. den vývoje lidského plodu jsou vizuálně patrné některé charakteristické body ucha. Ucho se dostává do své definitivní polohy po 56. dnu. Celkový tvar ucha je pozorovatelný počínaje 70. dnem vývoje. Tvar ucha (jeho podoba) se nemění od narození až po smrt každého lidského jedince.

Použitá literatura